• Jde o koncovku jak podstatných, tak přídavných jmen. A právě v tom může být, jak se říká, jádro pudla! Pojďme se tedy podívat na správné použití této základní české koncovky…

​

 

1) PODSTATNÁ JMÉNA

• Podstatná jména v mužském rodě životném se často koncovkou -ovi pyšní. Skloňují se podle příslušných vzorů (pán, muž, předseda a soudce) a vždycky se píší s měkkým i. Jakmile jde o podstatné jméno, věc je tedy jasná – vždycky přichází na řadu i!

​

​

2) PŘÍDAVNÁ JMÉNA

• Nositeli koncovky -ovi jsou přídavná jména přivlastňovací (vzoru otcův a matčin). Nejjednodušší způsob, jak rozhodnout mezi i/y, je nahradit ono sporné přídavné jméno ukazovacím zájmenem ti/ty. Pokud zvolíme první možnost (ti), koncovku napíšeme s i, pokud zvolíme možnost druhou (ty), na řadě je y.

 

• Např.: To jsou přece dědečkovi psi! Přídavné jméno dědečkovi nahradíme ukazovacím zájmenem ti – píšeme i. Naopak: Už od rána hledám dědečkovy psy! Hledám ty psy – píšeme y.

​

• A nakonec: Kde si nevystačíme s ti a ty (např.: Z bratrovy restaurace vyhodili zaměstnance.) a nepomůže nám ani vzor (otcův), tam můžeme v rámci určení i/y využít vzor jiný – a to matčin. Tedy: Z matčiny restaurace vyhodili zaměstnance. – píšeme y.

​

• Je to naprosto spolehlivé a jednoduché – pochopitelně tuto záměnu vzorů ale můžeme využít pouze za tímto účelem…

​

​

• Jednodušší to už snad být nemůže! Přesto v tom někteří chybují a diví se, že je to trnem v oku češtinářů; ale buďme k sobě upřímní – ještě aby nebylo, když jde o věc tak prostou…

​

​

​

​

AUTOR: Alžběta Pánková