• V poslední době se nám rozmohl takový nešvar… Jsi se a jsi si. Kdyby jsi se učil, mohl jsi dopadnout lépe… Zní to velmi uctivě, úslužně; velmi spisovně. O to nám přece jde – spisovný, zdvořilý jazyk. Jenže tato věta (a s ní i jsi se a jsi si) je od spisovného jazyka na míle daleko. Ve skutečnosti je to jen přehnaná snaha o hyperkorektnost, která se těm, kdo si v ní libují, trochu vymkla z rukou :)

​

• Jedinou správnou variantou jsou „zkráceniny“  ses a sis, nikoliv jsi si / jsi se. Tvar slovesa být ve 2. osobě jednotného čísla se spojuje se zvratným zájmenem se a si. Tak vznikají tvary ses a sis, které mnohým českým mluvčím i pisatelům leží v žaludku. Věty se ses a sis (např.: Kdyby jen ses tolik nevytahoval…) tedy nezní tak líbivě, jako když v nich stojí zmiňované jsi se a jsi si, zato jde o jedinou správnou variantu.

 

• Stejně tak se zkracuje i v případě tvarů sloves, která jsou součástí kondicionálu – bys, kdybys, abys a další tvary (abychom, kdybyste…). Nikdy nepíšeme zrůdnosti (:D), jako jsou by jsi, kdyby jste, aby jsme… Zkrátka zkracujeme!

 

​

• Pozn.: Bysme, abysme, kdybysme jsou zrůdnosti přímo nadpozemské. :D Pro klid duše – v 1. osobě množného čísla nabývají kondicionálové tvary specifické podoby: BYCHOM, ABYCHOM, KDYBYCHOM.

​

​

​

​

AUTOR: Alžběta Pánková