• Svůj je zájmeno, které v ostatních jazycích, jako jsou angličtina nebo němčina, úplně chybí. Přesto však plní nezastupitelnou funkci a mnohdy hraje důležitou roli ve významu celé věty.

​​

• Často se v něm chybuje, mýlek s ním spojených je doslova plný instagram… Navzdory častosti těchto zažitých nešvarů je to věc jednoduchá; v mezích krásného jazyka českého se všemi jeho neméně krásnými úskalími a výjimkami je to věc jednoduchá až směšně ;)

​

• Tak tedy – zájmeno svůj jednoduše využíváme, přivlastňujeme-li nějakou vlastnost, předmět nebo jev podmětu věty. Např.: Sousedka se za svou (nikoliv za její) nepokrytou důvěřivost nestydí. Podmětem věty je sousedka. Přivlastňovaná vlastnost (důvěřivost) patří sousedce, podmětu věty, sáhneme tedy právě po zájmenu svou. Kdybychom napsali její důvěřivost, měli bychom na mysli, že se sousedka nestydí za důvěřivost jiné ženy.

​

• I tady můžeme najít různé odchylky. K těm základním: Pokud nám to, co přivlastňujeme, přímo nenáleží, od využití zájmena svůj upouštíme. Je tedy možné například říct: Našim národním závodníkům jsme zamávali před cílem. Další výjimku představují určité „reklamní obraty“. V televizním vysílání se připouští (nebo spíš není výlučně zavrhnuto) hlásit: Přijďte si pro váš nový vůz již dnes!

​

• Velmi obsáhle a působivě je tato problematika popisována na webu Naše řeč (který se spolehlivě a ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český vyjadřuje k velké škále témat a jevů).

​

• Zájmeno svůj je někdy skutečně směrodatné. Mnohdy vycítíme správný význam věty z kontextu, pokud ale pozorujeme příběh o mnoha postavách, i tato drobná nuance v podobě jediného zájmena může být pro pochopení celého vyprávění stěžejní.

​

 

Zajímavé odkazy:

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7740

https://www.meriva-preklady.cz/clanek/cesky-pravopis-svuj-vas-rozdil-reklama_128

​

​

​

​

AUTOR: Alžběta Pánková