Co je to pravda?

Josef Untermajer

Co je to pravda?

Možná Vás hned z počátku zaskočím. Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. S nadsázkou lze říci, že pravdu může vidět každý po svém. Tak jako neexistuje pouze jedna a ta jediná realita, neexistuje podle mě zcela stoprocentní pravda. Vysvětlím a předložím relevantní argumenty k podložení svého konstatování. Každá mysl vyrůstala v jiných podmínkách. A z těchto podmínek, potažmo konkrétních zážitků, vytvořila vlastní přesvědčení, názory, návyky. Lze říci, že si člověk tímto vývojem vytvoří svou vlastní realitu; neexistuje nic jako jedna realita pro všechny. Možná bych se pokusil slovo pravda a realita rozdělit na obecnou pravdu a na osobní, subjektivní názor. Ostatně i současná věda uznává, že existuje nesčetné množství realit.

V tomto směru mě obohatily myšlenky Dona Miguela Ruize, konkrétně kniha Čtyři dohody.

Lidé se liší tím, jak pohlíží na svět. Každý člověk pohlíží na svět svýma očima. A tyto „oči“ promítají jeho pravdu, jeho přesvědčení.

Já za pravdu považuji skutečnost – jev, který nastal nebo stoprocentně nastane. Například: Ukradnu 500 Kč z kasičky. A tvrdím, že jsem nic neukradl. Jev nastal – kradl jsem, fyzicky jsem odcizil 500 Kč. Tato skutečnost se neodehrála v mé mysli ani v mé pravdě, ale jednoduše byla vytvořena v prostoru a čase. Nejedná se tudíž o názor, ale o pravdu.

Může nastat zcela jiný případ, kdy je slovo pravda použito v úplně jiných souvislostech. Například: Nastoupím do nové firmy a začnu poznávat svoje spolupracovníky. Dejme tomu, že například Honza Novák tvrdí, jak tu práci nesnáší, nerad do ní chodí, jak je ta práce zbytečná a tak podobně. Můžeme říct, že je to pravda? Ano, je to ovšem jeho vlastní pravda a nejedná se o obecně platnou realitu, protože například nějaké Marušce se zase může práce zamlouvat, může ji naplňovat a těšit. Tento příklad je ovšem relevantní pouze v případě, že Maruška a Honza pracují ve stejné firmě a nejlépe na stejné nebo hodně podobné pozici zhruba stejnou dobu.

Jak poznat pravdu?

V tomto ohledu záleží, kde pravdu hledám. Jestli se jenom snažím odhalit člověka, který mi lže, nebo se snažím zjistit a žít svoji životní pravdu (názory, přesvědčení). Nicméně, poznat pravdu vyžaduje v obou ohledech čas. A poznání je jen částečné. Neustále objevujeme nové skutečnosti a zároveň se můžeme na stejné situace s odstupem času dívat jinak, protože budeme vyspělejší a zkušenější.

Je pro mě pravda důležitá?

Pro mě je důležitá moje osobní pravda. Moje pravda, kterou chci žít. A moje pravda, které se já rozhodnu věřit. Pokud mi někdo takzvaně podsouvá svoji pravdu, mohu si ji vyslechnout. Mohu se naučit něco nového, dozvědět se něco jiného. Důležité je neztratit svoji pravdu. Nemůžeme na ní ani lpět, ano? Žádný z těchto extrémů není dobrý. Kouzelným pojmem je rovnováha. Příklad: Mám svůj názor, umím se za něj postavit, ale zároveň dovedu vyslechnout jiný názor někoho dalšího na stejnou problematiku.

Měla by se pravda říkat za všech okolností?

Uzavřená otázka, poměrně jasně vymezená, která po nás chce jasnou odpověď – ano, nebo ne. Podle mého názoru bychom pravdu říkat měli. Velmi záleží na tom, jak pravdu interpretujeme. Jednou z mých životních hodnot je existence v pravdě, proto si myslím, že pravda by se měla říkat za všech okolností.

Lež. Co je vlastně lež? Lež je údaj, který není pravdivý, a zpravidla vedou k jejímu vzniku různé důvody. Ty mohou být i dobře (minimálně ohleduplně nebo, chcete-li, bezelstně) zamýšlené, ale i špatné – zlomyslné, záměrně klamavé, škodolibě mystifikující.

Jelikož se upřímnost považuje za jednu ze základních lidských ctností, považujeme lež v mezilidských vztazích za nežádoucí. Avšak vždy tu byla a bude. Lež ovšem zraňuje sebevědomí lháře a shazuje jeho vnitřní hodnotu. Ten, kdo lže, nakonec nejvíc uškodí sám sobě. Důležité je zkusit pochopit motivy lháře, protože veškeré lidské jednání je hnáno pomyslným motorem motivace, tudíž i lhaní má své důvody. Nehledě na to, že často má lež opravdu „krátké nohy“.

Samostatnou kapitolou je milosrdná lež, kterou sdělujeme, když nechceme druhé osobě ublížit a zároveň jí nechceme říct pravdu, a jsme tak postaveni před dilema. Žít ve lži však není dobré. Milosrdná lež je jako kaňka na čistém bílém papíře. Čím víc ji chcete zakrýt, tím víc je vidět. Milosrdnou lží člověka uvádíme záměrně do omylu, říkáme, co chce slyšet nebo to, co by slyšet měl. Ale pomůže to? To nechám na každém.

Pokud se snažíme odpovědět na tyto filosofické otázky, vyhnul bych se konstatování v obecné rovině a spíše se vždy snažil uvést a vysvětlit, že na ně neexistuje jednoznačná odpověď, a pokud i tak chceme znát správnost, musíme se vždy snažit vycházet z konkrétní situace s konkrétními souvislostmi. Jen tak si můžeme odpovědět.