Most a mše

Adam Trojánek

V první polovině prázdnin jsem navštívil Hodonín, ten bych zhodnotil asi takto – město nepěkné (ovšem s velkým potenciálem), lidé přívětiví. Myslím, že město opravdu nedělá čest svému nejslavnějšímu (zřejmě) rodákovi Tomáši Garriguu Masarykovi.

V průběhu své krátké návštěvy v Hodoníně jsem byl účasten mnoha výletů. Mimo jiných i výletu na kolech (se svou mámou) kolem řeky Moravy, která v těchto místech částečně tvoří hranici mezi Českou a Slovenskou republikou.

Ze začátku jsme se vydali pěknou (ale monotónní a rovinatou) přírodou po české straně hranice, pak jsme ovšem dorazili k nádhernému novému mostu, který byl spolufinancován Evropskou unií v rámci projektu Interreg V-A SK-CZ. Přes most jsme nadšeně přejeli. Za ním pokračovala také nová a krásná cesta, lemovaná stromy, lavičkami (a dalšími zajímavými prvky okrašlujícími veřejný prostor) a lány slunečnic.

Cesta vedla také kolem kostela svaté Markéty Antiochijské, což je předrománská stavba, později upravená v gotickém slohu, která byla postavena zřejmě v době Velké Moravy. Zrovna se zde připravovala mše a dobromyslní lidé (dělníci, kteří opravovali kostel a v tu chvíli chystali lavice na mši) nás zdravili, bavili se s námi a byli moc milí.

Pokračovali jsme do Kopčan, mimo jiné dalšího rodiště TGM. Projeli jsme celou obcí a se všemi, které jsme po cestě potkali, jsme se zdravili, usmívali se na sebe a svět byl hned mnohem hezčí.

Na konci obce jsme se otočili a stejnou cestou se vraceli. Opět jsme projížděli kolem milých lidí, kteří nás vůbec neznali, ale i tak nás zdravili, kolem poctivých a „opravdových“ pracovníků dochystávajících venkovní mši, kolem laviček, přes most a dál směrem k hradišti v Mikulčicích. Poté co jsme přejeli most, potkávali jsme další lidi, kteří přicházeli z druhé strany řeky a šli na mši ke kostelu. Ti už nebyli tak milí, na pozdrav odpověděli zřídkakdy, moc se neusmívali a dobromyslní možná taky moc nebyli. Tak se svět zase vrátil do normálu.

V tu chvíli jsem si uvědomil důležitost mostů a setkání. Díky novému mostu se na sváteční události mohli potkat „obyčejní“ lidé z obou stran řeky (ač historicky z jednoho kraje). Lidé milí, dobrosrdeční a dobromyslní a lidé, kteří se třeba mohou těmito vlastnostmi inspirovat a vzít si je za vlastní.

V tu krásnou chvíli jsem poznal Evropu.

Text vznikl jako slohová práce na téma Co mě o prázdninách oslovilo.

FOTO: Doprastav.sk, upraveno