Rozpolcená

Tereza Hochmanová

Jsem rozpolcená,

rozpolcená jako skála do nebe hrozící,

jako taška z rozpadlé střechy visící,

jsem rozpolcená.

Mé srdce vedví rozpůleno jest

a oheň vášně ožehá ho,

duše má neví, kam má mě vést,

vždyť ví toho tak málo.

Snažím se dosáhnout svých nejvyšších snů,

ačkoliv těžké je touto cestou putování

a v nocích, kdy nejtemnější je snad zdání,

zapomínám na světlo květnatých dnů.

Zároveň však moje srdce tíhne k maličkostem všedním

a těším se ze slunce, deště,

vůně knih neb nevšednostem okolním,

bohužel toto všechno uvrhá mě v kleště

rozpolcení.

Velkých snů dosáhnouti chci

a nepřeji si být uvězněna ve své všednosti,

ale zároveň hledám ve svém životě přeci

nepatrné a jinými nespatřeny každodenní radosti.

Jsem rozpolcená

a nevím, co se sebou konati mám,

když ještě k tomu své strasti mám,

jsem rozpolcená.

Jako každý jiný člověk sny, touhy a lásku v sobě krotím,

aby jako všechny ostatní mě nakonec spálily uvnitř

a zbyl tu ze mě pouze dusivý dým.