V momentě

Josef Untermajer

V momentě, kdy temná noc zmocňuje se světa

a po štěstí, lásce a radosti ze života jest veta,

vzpomenu si na oči Tvé,

v jejichž nekonečné hloubce bloudím ztracen v temné osamocenosti své.

Estetický tvar očních víček Tvých krásu jednoduchosti dokazuje,

jako když umělec štětcem dokonalost maluje,

a řasy, jež lemují kontury Tvých očí, způsobí,

že se moje srdce na dvě poloviny rozlomí.

Božská modelace obličeje Tvého jen a pouze jemně dokazuje,

že Tvoje krása, Karolínko, se mého zlomeného srdce zmocňuje,

harmonický tlukot rudého srdce Tvého bije na poplach,

když zjistíš, že můžeš z úst vypustit jen slovo „ach”.

A jak jsem jednou pravil svoji větu, která zněla:

„Kdyby tohle slunce vyhaslo, tak oslnivá zář krásy Tvé nás všechny zachrání.”

Řekl jsem tak v okamžiku, kdy si můj čas nemohl dovolit mrhání.

Nevystačí mi tyto řádky, abych mohl popsat pocity své, které k Tobě cítím,

Ty to však tuze dobře víš, protože estetickým vkusem svým

přejímáš ode mě jednoduchou větu,

kterou bych chtěl vykřičet celému tomuto světu,

a ta věta zní, že tlukot srdce mého

je závislý na rytmu toho tvého,

a říká, že Tě miluje,

a upřímně to slibuje.